Růže

5. prosince 2013 v 23:13 | Aylla |  Autres choses...
,,Nesnášim Tě!" zařvala na fotku nalepenou na zdi u stolu, chytila se za hlavu a rozplakala se.

...

Potkala ho před třemi měsíci na plese fakulty. Hned se jí líbil. Byl vysoký, měl tmavé oči a ještě o něco tmavší vlasy, "zlodějské prsty" a voněl kávou. Byl kamarád kamaráda, tak se dali do řeči. Probrali přehršel věcí a pak se jí zeptal, jestli půjde tančit. Netančila už dlouho a on se jí zamlouval, tak proč by nešla. Na parketu strávili zbytek večera. Když ples skončil, doprovodil ji na tramvaj a na rozloučenou jí políbil na tvář.
Myslela, že už ho nikdy neuvidí. Ale ten pocit co v ní ten večer zanechal, jí to vynahrazoval. Možná proto byla tak překvapená, když následující pátek zazvonil u jejích dveří s tím, že má lístky do divadla na její oblíbenou hru.
Nikdy předtím si žádné představení tak neužila. Zase plakala. Zase spousta zvědavých pohledů okolních diváků a on připravený s balíčkem kapesníčků jí držel za ruku a usmíval se. Pak se procházeli po nábřeží a začalo sněžit. Dostala růži a u dveří do bytu opět políbení na tvář.
Po tomhle, pro ni dosud nejromantičtějším zážitku, se dva týdny neukázal. Přemýšlela co se asi tak stalo, ale nesmutnila, byla nadšená, že někdo takový vůbec existuje. Když už pak ani nečekala, že ho ještě někdy uvidí, zase se najednou objevil u ní s kyticí a omluvou. Řekl jí, že měl moc práce, že mu chyběla a jestli by šla do kina.
Ty oči, ty jeho očí jí znovu uhranuly a tak souhlasila. Úplně zapomněla, že má druhý den zkoušku a že by se měla učit.
Pak už ho neviděla. Když se na něj včera zeptala společného přítele, řekl jí, že se před týdnem oženil a odjel do Států. Ptal se proč jí to zajímá, ale ona nevnímala. Jediné co před sebou viděla, byla změť obrázků: tančí spolu, podává jí ruku na schodech, usmívá se ni zpoza třiceti růží, šeptá jí jak je nádherná, sedí v koupelně a nemůže se dopočítat, doktor jí oznamuje, že je v devátém týdnu....

...

,,Chybíš mi!"

Utřela slzy, usmála se a nalepila vedle něj obrázek z ultrazvuku.
 

Vojtovi

27. září 2012 v 3:31 | Aylla |  De moi-même
Víš, ten sen...

Bez názvu

25. října 2011 v 1:30 | Aylla |  Vaškovi
Šla s nima do kina.Proč taky ne, stejně neměla co dělat a podle doktorů se měla snažit bojovat se svojí fóbií z lidí.Tak se snažila bavit se.Ale neměla si s nima co říct, jen s ní si povídat mohla, ale ta tam měla přítele, tak jí byla volná a ostatní byli prostě cizí.
Film se jí nelíbil.Vlastně ho ani nevnímala.Zbytečně vyhozený peníze.Celou dobu musela myslet na minulej večer.Byla s ním a bylo to zvláštní...Najednou už nebyly spřízněný duše.Jen dva lidi, který se možná kdysi znali a měli se rádi a teď si k sobě pomalu zase hledali cestu jako kamarádi.Dokázali spolu mluvit, ale jen ve společnosti někoho třetšího.Jinak to prostě nebylo možný.A ta cesta byla trnitá a ztrácela se v křoví, občas z ní sešli, ale snažili se jí neztratit z dohledu.Ten večer tam tak seděli, na tý lavičce co bejvala jenom jejich a spíš mlčeli než mluvili a to jenom proto, že tam byli sami a asi si ani neměli co říct.Ona si užívala jeho blízkost, konečně po dlouhý době nebyla sama, cejtila se v bezpečí a mluvit nepotřebovala.Akorát by to tim zkazila.Jak tak seděla v kině a bezděčně upíjela z litrovýho kelímku kolu, vytvářela závěr toho co se stalo.Byla z toho zmatená.Tak dlouho se jí neozval, tak dlouho s ní nemluvil a pak jí najednou zavolal, že jí musí vidět a že půjdou ven.A pak jen seděli a mlčeli.Nevěděla co si o tom myslet.Co si myslet o něm.Tak dlouho jí trvalo zapomenout a on to teď hodlal zkazit?!Konečně udělala co po ní tak dlouho chtěl, chovala se jako by neexistoval...Tyhle myšlenky jí zaměstnaly natolik, že se lekla, když se najednou v sále rozsvítilo a oni do ní šťouchali aby se zvedla.Film stihnul skončit aniž by postřehla o co vůbec šlo.
Pak šli do baru.
Všichni kolem vesele klevetili o právě shlédnutém filmu a nevšímali si toho, že ona se do debaty nezapojuje.Tak jen šla tiše s nima a vnímala světla a vůni nočního města.Měla ráda tuhla historickou část plnou úzkejch uliček, kočičích hlav a velkejch kanálovejch příklopů.Došli až do malé vinárny v jedné z těch zapadlých uliček, ve které nikdy nebyla.
Bylo tam přítmí a spousta polic s knihami po stěnách.Objednala si červené víno a začla si prohlížet knihy.Nakonec si uvědomila, že dnes šla ven aby se zapojovala do společnosti, tak si slíbila, že sem někdy zajde sama jen tak si počíst pěkně v klidu.
Když šla domů, užívala si ticho spícího města a vůni mlhy, která ho pomalu pokrývala.
 


Nákupní horečka

30. června 2011 v 23:42 | Aylla |  La vie...
V tomto a minulém týdnu jsem zažila nákupní horečku.Ale ne že bych nakupovala oblečení to ne.Teda až na ty dvě trika od Pavlíny, který mi přišly v úterý.No prostě jsem si pořídila čtyři(!) knihy od Terryho Pratchetta a Cestu kolem světa za 80 dní ve francouzštině.

Bohužel se mohu pochlubit jen těmihle třemi, protože zbylé dvě jsem půjčila.Naštěstí jsem si k nim stihla čichnout.(Jo asi jsem úchyl, ale když si koupim knížku, musim si k ní nejdřív přičichnout-miluju tu vůni)

Dál to byl tenhle náhrdelník.Původně jsem si šla pro:,,...něco dlouhýho s takovoutou nějakou záležitostí dole..."No a pak jsem ho uviděla a všechny plány vzaly za svý.A samozřejmě jsem si k němu musela koupit i náušnice, logický ne?!

A protože mi ani tohle nestačilo, mám ještě červenej a černej lak na nehty a šablonky na francouzskou manikúru.
Taky jsem se přihlásila do knihovny.Když ta milá paní knihovnice zapisovala moje údaje do systému, bylo mi vážně smutno.Měla jsem chuť jí i říct, že na to kašlu, že na to nemám a ať to zruší.Nakonec jsem to ale zvládla a tak už můžu číst knížky aniž bych musela jezdit do Tábora.Teda ne, že bych tam už do knihovny jezdit nechtěla...to vůbec ne, ale to cestování je fakt drahý...

Une conte de fée

2. června 2011 v 0:28 | Aylla |  De moi-même
Byla jednou jedna slečna.A ta slečna byla tak trochu jiná než ostatní slečny.
Nikdy nechtěla být princeznou.Neměla ráda koně.
Taky byla trochu střelená.Hrála Dračí doupě a chodila koukat na larp.
Tahle slečna nosila vytahaný mikiny, steely, a kšiltovky...milovala čepice.
Postupem času zatoužila po tom, vypadat jako princezna nebo aspoň jako slečna.
Steely vyměnila za boty na podpatku, který dřív nenáviděla.Vytahaný mikiny za svetříky.Místo kšiltovek začla nosit náušice, ale čepice milovat nepřestala...Taky si nechala narůst dlouhý vlasy, který z tmavě hnědý přebarvila na blonďatý(prý jí to slušelo víc, prý jí to zjemnilo).
Potom se zamilovala a to jí změnilo úplně nejvíc...I když to časem zkončilo, zamilovaná pořád zůstala, ale jinak...Prostě v ní zůstal kus toho člověka a taky nechala kus sebe jemu.Bolelo jí to, ale naučila se s tím žít.Věděla totiž, že ten člověk jí zůstane napořád.Vždycky bude důležitej-ať bude chtít nebo ne.
Z té bolesti se začla vypisovat a bavilo jí to.Poznala tak jednu slečnu, An, měla jí ráda, i když se nikdy neviděly.Její názory jí totiž byly blízké.
Nakonec to bolet přestalo.A z ní se stala slečna.Opravdová slečna.



Slečna, která ví co od života chce.
Slečna, která je se svým životem spokojená.
Slečna, která je spokojená sama se sebou a život si užívá jak jen může, protože konečně ví, jak se to dělá.
Slečna, kterou pořád baví psát.
Slečna, která pokud neumřela, tak žije dodnes...

Spavá nemoc

31. května 2011 v 23:34 | Aylla |  La vie...
Milá Aylla má spavou nemoc...pravděpodobně.
Je to dosti na nervy lezoucí.Zvlásť když je takhle krásně venku, tak je blbý přijít z práce a zbytek odpoledne prospat.Teda ne že bych nějak moc milovala sluníčko, ale strávit odpoledne čtením v houpací síti pod švestkou...na to se těšim celou zimu a zatim se mi to, od tý doby co je hezky nepovedlo.
A to mě mrzí...


Merde!

Paradoxy

25. května 2011 v 13:45 | Aylla |  La vie...
Stejně jako Jiří Douglas Sternberg jsem se dostala do dosti paradoxní situace...I když faktem zůstává, že ta jeho byla paradoxní v poněkud větším měřítku.Považte, po exekuci majetku se mohl na "svém vlastním" hradě stát státním průvodcem.

Když...

15. května 2011 v 2:03 | Aylla |  De moi-même
Když víte, že osudovej člověk vašeho života musí zůstat jen kamarádem...
Když mu voláte v půl druhý v noci a on si pamatuje tu vzpomínku rok starou...
Když se bojíte, že lepšího člověka už nepotkáte a přitom Vám kluk z práce říká prdelko a lásko a krásně se na Vás usmívá...
Když Vám i potom co všechno se stalo, co všechno jste napsali, řekne že za Váma přijde do snů a Vy víte, že to myslí tak jak to říká...
Když i přes to všechno k němu asi cítíte víc než byste měli...
Když víte, že při Vás vždycky bude stát...
Když je to Váš nejlepší kamarád...

Titulek článku nesmí být prázdný

27. dubna 2011 v 22:32 | Aylla |  De moi-même
Stalo se toho moc a mě z toho jde hlava kolem.
Mohla bych začít třeba tím, jak sem se projevila jako absolutně neschopný pako a podařilo se mi se při krájení chleba říznout doprstu tak šikovně, že mi to museli šít.
Nebo třeba tim, jak jsem dneska strávila naprosto žůžový odpoledne s bráškou.Vyzvedla sem ho ve škole a cestou sme řešili co budem dělat, tak jsem mu oznámila, že v pekařství maj, jelikož je středa, čokoládový rohlíčky.Takhle rychle snad ještě nikdy nešel, jak po tý kalorický bombě toužil.No a potom na mě vyloudil, že se dojdem mrknout, jestli už sou postavený kolotoče.Tak jdem okolo a zmerčili sme, že je otevřená střelnice.Se slovy:,,Kdybych řekl, že si nechci jít zastřílet, tak bych lhal," mě přemluvil(trvalo mu to opravdu dlouho), že tam zajdem.Takže mám plyšovýho medvídka a Maxík "legový" autíčko.Následoval hubolep v podobě cukrový vaty a hurá domu.
Pokračovat bych mohla tim, jak jsem asi před dvěma týdny nespala nějakých 43 hodin.Jediný co na tom bylo zajímavý bylo to, že mě v 5 ráno chytil jakejsi nepochopitelnej záchvat matematický geniality a hodinu jsem počítala jakejsi nesmyslnej příklad..

No...původně to měl bejt filozoficky napsanej článek...jaktak na to koukám, nevyšlo mi to...

Každopádně momentálně zase žiju a mám parádní náladu.Možná za to může to relativně jarní počasí, možná něco úplně jinýho ale mě se tenhle stav líbí...

_______________

Ještě k příběhu s prstem...stehy už jsou venku, prst je oteklej a stále bolí jak debil...

Bláááá

8. dubna 2011 v 0:38 | Aylla |  Autres choses...
Známej mi dneska poslal vtip.Je sice úchylnej ale zasmála jsem se:

Kam dál